Pravdivé příběhy: Historie vyhledávání v jeho tabletu odkryla život, který přede mnou tajil
Cesta na základnu
O týden později, když měl být opět v terénu, jsem naložila Adámka do auta a vyrazila směr Olomouc. Navigace mě vedla na adresu, kterou jsem našla v jeho stažených navigacích jako „Základna“. Celou cestu jsem si opakovala, že jsem paranoidní. Že Martin je moje skála. Když jsem dorazila k tomu malému domku, srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho cítila v konečcích prstů. Zazvonila jsem. Otevřela mi žena, která měla v obličeji vepsanou stejnou únavu jako já. Na rukou držela batole. „Hledám Martina… Martina Horáka,“ vydechla jsem. Žena se na mě podívala, pak na Adámka v mé náruči a její tvář zbělela. „On se jmenuje Pavel. Pavel Svoboda. A je to můj manžel,“ řekla tiše. V tu chvíli se za rohem objevilo Martinovo – tedy Pavlovo – auto. Vystoupil s taškami z nákupu, s úsměvem, který jsem tak milovala. Když mě uviděl, tašky mu vypadly z rukou. Láhev vína se rozbila o beton a rudá tekutina se začala vpíjet do spár jako krev.
