„Mým cílem je, aby vypadali, jako že spí,“ říká vizážistka zesnulých. K profesi se dostala oklikou
„Mě to strašně potěšilo, protože jsem věděla, že pro ni udělám maximum s tou největší láskou, aby se s ní mohla rozloučit, aby měla hezkou vzpomínku, byť je to smutná záležitost. Napsala jsem jí, jestli by mi mohla poslat nějaký playlist, že bych jí to pustila při tý úpravě. Všechno bylo tak, jak si ta slečna přála. Ona měla všechno naplánovaný, protože věděla, že zemře. Všem napsala, co mají dělat, všichni na pohřbu museli mít něco růžovýho. Já jsem na ten pohřeb šla taky, protože jsem se tam citově zavázala. Ještě jsem mamince donesla pramínek vlasů, o který mě požádala. A když ten pohřeb začal, tak tam hrály ty písničky, který jsem jí pouštěla já při tý úpravě, a to mě rozsekalo,“ přiznává Lucie.
