Únava z přátel? Nejste sami. „Friendship burnout“ je nový fenomén, který zasahuje čím dál více lidí

Cítíte únavu už jenom při představě, že se máte s kamarádkou vidět? „Primární indicií jsou vaše pocity, zejména ty, které se opakují v přítomnosti kamarádky, nebo když se máte setkat, případně když vidíte na displeji telefonu její jméno,“ upozorňuje na prvotní symptom Ing. Dagmar Pechová, psychoterapeutka z platformy Terapie.cz. Dalšími signály jsou vyčerpávající setkání, pocit, že musíte hrát nějakou roli, hlídat každé slovo, filtrovat emoce a prostě nejste samy sebou… „Anebo máte pocit jednostrannosti, pořád nasloucháte, chápete, podporujete, ale z opačné strany se vám toho tolik nedostává,“ vyjmenovává Dagmar Pechová.

Nejde o konflikt nebo hádku, ale o pomalé vyhasínání energie, kdy se člověk cítí zahlcený i běžnými interakcemi. Často se tento stav objevuje u lidí, kteří jsou „emocionálními nosiči“ – tedy ti, kteří ve vztahu dávají více, než dostávají. Také můžete mít pocit viny nebo povinnosti – jste spolu ne proto, že by se vám chtělo, ale protože „by se to mělo“.

„Po takových setkáních můžete vnímat zhoršení nálady nebo snížení pocitu vlastní sebehodnoty; necítíte se posílení, ale spíše podráždění nebo prázdní. Důležitým měřítkem je, že se to děje opakovaně, nikoli výjimečně,“ doplňuje psychoterapeutka.

Ano, ale je to hlavně důsledek společenského tlaku, ne osobního selhání. „Jako ženy jsme často vychovávány k tomu, abychom byly k dispozici, pečovaly o vztahy za každou cenu a potlačovaly vlastní nepohodlí, neubližovaly ostatním, a to často na svůj úkor,“ říká Dagmar Pechová. A dodává, že pocit viny nemusí být důkazem, že něco děláte špatně.

Nechuť není zrada, je to jen informace. A dlouhodobě ji ignorovat bývá psychicky dražší, než si ji připustit. Klíčem je umět naslouchat svým vlastním potřebám a nebát se je pojmenovat. „Když dokážete vyjádřit, co vám vyhovuje a co už je příliš, vytváříte prostor pro vzájemný respekt. Zdravé hranice nejsou o odmítání blízkosti, ale o ochraně vlastního duševního pohodlí,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Přátelství má smysl zachraňovat tehdy, když potíže vznikly změnou okolností – stresem, rodičovstvím či náročným obdobím – a obě strany stále cítí respekt a bezpečí. Otevřený rozhovor je cestou, pokud je vaše kamarádka schopná sebereflexe, respektuje hranice a nereaguje hned obranou, zlehčováním či útokem – tehdy může upřímná komunikace vztah pročistit a posunout.

Pauza je na místě ve chvíli, kdy jste dlouhodobě přetížení a nemáte kapacitu situaci řešit, nebo když každý pokus o otevřenost končí manipulací typu „po tom všem, co jsem pro tebe udělala“ a není možné vést klidný, věcný rozhovor. Je důležité zůstat laskaví, ale pevní, a trpělivě vysvětlit, že odpočinek od vztahu není odmítnutí, ale péče o sebe i o vzájemný respekt. „Rozhodně ale nedoporučuji ghosting, tedy zapírání se, vyhýbání se nebo zmizení bez vysvětlení,“ říká Dagmar Pechová s tím, že je to nedůstojné a pro druhou stranu neuctivé.

„Pokud se však opakovaně cítíte přehlížení, znevažovaní nebo citově vysátí, vaše hranice nejsou respektovány a vztah funguje jen tehdy, když se přizpůsobujete vy, je zdravější nechat ho odejít,“ doporučuje psychoterapeutka. Ne každé přátelství je na celý život; některá vás mají naučit, kde máte hranice a co už nechcete opakovat. Uvolní se tak prostor pro vztahy, které vám přinesou víc porozumění, respektu a energie, než jste si dokázali představit.