„V mateřství se ženy samy sobě ztratí.“ Iva Frühlingová přibrala 22 kilo, za pár měsíců je shodila i bez injekcí
Uspět ve své rodné zemi a pak se odvážit za hranice? Najdou se tací… Ale vydat se ve čtrnácti letech do Paříže a stát se hvězdou světového showbyznysu jako modelka a zpěvačka? Tak to má na svém kontě jedině Iva Frühlingová. Modelkou už dávno není, zato ke zpívání přidala i psaní knížek. Ta poslední se jmenuje Cesta k sobě a rozhodně není jen o tom, jak zhubla 22 kilo.
Co Iva Frühlingová v Bublinách prozradila?
- Jaký výchovný přístup razí? „Jde o otevřenou komunikaci, nevynucovat si autoritu hrubými slovy či pohlavky. Zásadní je výchova s láskou.“
- Zažila nafouknutou bublinu? „Když jsme dělali písničku Moralisté o otevřených vztazích, v rámci PR jsem o tom mluvila. A pak to bylo strašný! Dostalo se to až do školy mého syna a nějaké maminky z nás udělaly zrůdy. Nejvíc mi vadila ta křivda – jsme fakt slušná, láskyplná rodina.“
- Dalo se zvyknout na to, že si v modelingu všichni myslí, že byste měla zhubnout? „Že mi odstávají uši jsem taky slyšela, ale brali to jako výhodu.“
- Propsala se cesta k sobě a období klidu do hudby? Ano, odrazilo se to do písničky Le Silence.
Foto: Proženy.cz
O čem byl rozhovor s Ivou Frühlingovou v podcastu Bubliny? O návratu k sobě samotné, módních nešvarech i o tom, jak se vyrovnat s nafouknutými bublinamiFoto: Proženy.cz
Cesta k sobě
Ivě nedávno vyšla kniha s názvem Cesta k sobě o návratu z období mateřství, kdy se ženy mnohdy samy sobě ztratí. „Přibrala jsem 22 kilo a neuvědomovala si to, přestala jsem sama sebe vnímat,“ vysvětluje.
Se smíchem vzpomíná, jak na kila navíc přišla. „Byla jsem se synem na plavání a oba jsme se v šatně zvážili. Normálně jsem vážila 53 kilo a najednou tam byla pětka a sedmička, ale obráceně. Nikdy jsem váhu neřešila, takže jsem začala se sebou něco dělat.“
Ač si uvědomuje, že to dnes jde „jednoduše“, například pomocí Ozempicu, bojí se injekcí, takže šla tradiční cestou. Bylo pro ni důležité cítit se znovu dobře ve své kůži.
Dospěla moc brzy?
Když se cítila lépe, začala přemýšlet, co jí dřív dělalo radost, jaká byla jako teenager, jakou poslouchala hudbu. Nakonec se vrátila do Paříže, užila si přátele, jídlo a atmosféru. „Začalo se mi to vracet, probouzela jsem se ze sna,“ popisuje, jak se na cestu k sobě vydala.
Jak na Paříž, kam ve čtrnácti letech odešla, vzpomíná? „Lidé mají pocit, že jsem musela rychle dospět, ale já to tak nevnímám. Zasekla jsem se v určitém věku a trvalo mi dospět. To přišlo až s mateřstvím a zodpovědností. Že bych se ale dospělostí nechala semlít? To se mi nemůže stát!“
Matrescence aneb mateřská puberta
V knize často mluví o tzv. matrescenci, tedy mateřské pubertě. „Předtím to byla dívka a teď je to máma a musí se v tom najít. Být máma a mít syna je úžasný a nádherný, jsem totálně zamilovaná, ale mateřství je sakra těžký.“
Ženy s malými dětmi jsou přetížené, potýkají se s vyhořením. „Nechtěla jsem pomoct do doby, kdy Adámkovi bylo osm měsíců a já měla panickou ataku. To byl těžký zážitek – stalo se to v autě. Nakonec pomoc musela přijít a já si uvědomila, že to není na škodu. Pro mateřství je lepší, když je máma odpočinutá, ne v nervu.“
Nechci být v roli experta na módu
Zajímá se o módu a často komentuje, co vnímá jako (ne)vkusné. Co je největší módní nešvar? „Loga aneb když hrozně chcete, ale ono se to úplně míjí účinkem. Kdybychom dělali méně, tak by to bylo víc!“ Nechce prý být v roli experta, ale zkrátka v ní je. „Ale ty základy jsem nevymyslela já: chodit čistě oblečený, chovat se slušně, neupoutávat na sebe pozornost křiklavými barvami, nehty.“
Jak nahlíží na úpravy vzhledu? „Mám úzkostné nastavení a bojím se injekcí, takže mě děsí představa, že mě někdo rozřeže. A nenašla jsem v okolí nikoho, kdo by řekl, že to je na té ženě hezké. Vždycky to všichni poznají a málokdo to ocení.“
