Péče po rozvodu: spravedlnost pro rodiče, nebo pro dítě? „Vyhrávají“ ti hlasitější rodiče a jejich potřeby
Tento díl podcastu Pauza pro duši otevírá další citlivé a mimořádně důležité téma: porozvodové uspořádání péče o děti. Hostem je psycholožka a psychoterapeutka Jana Woleská, která má dvacetiletou praxi především s dětskými klienty a zaměřuje se na podporu rodin.
Dva domovy, nebo žádný?
„Jedna věc je zákon a druhá jeho praxe,“ říká Jana Woleská. Rovnocenná péče může fungovat dobře – pokud skutečně chrání zájem dítěte. V realitě ale podle ní často převládají potřeby rodičů. Těch hlasitějších. Těch, kteří si chtějí „vybojovat“ svůj podíl.
Děti pak zůstávají mezi tím. „Mám v péči holčičku, která chodí každý týden do jiné školy,“ popisuje psycholožka. Pro prvňáčka je takové neustálé přepínání extrémně náročné. Jiný malý pacient jí řekl, že je mu vlastně jedno, kde bude bydlet. Touží jen po jednom místě. Po domově.
Zkušenost z praxe ukazuje, že nejvíce trpí děti na hranici dospívání a dívky více než chlapci. Ne proto, že by jednoho z rodičů odmítaly, ale proto, že potřebují stabilitu. Své věci. Své zvyky. Pocit bezpečí. Neustálé stěhování mezi dvěma domácnostmi může tento základ narušovat.
Rozhovor s Janou Woleskou v podcastu Pauza pro duši nabízí důležitou perspektivu. Ne pohled rodiče, ale pohled dítěte. A připomíná, že domov není jen místo. Je to pocit jistoty, který bychom dětem neměli brát.
Podcast Pauza pro duši je pořad o duševním zdraví pro každodenní život. Jeho moderátorka Barbara Nesvadbová, známá spisovatelka a novinářka, se dlouhodobě věnuje mezilidským vztahům i vnitřnímu světu člověka. Pořad funguje jako „domácí lékař pro duši“ – první pomoc ve chvílích, kdy člověk nemá sílu, možnosti nebo čas vyhledat odbornou pomoc. Nejde o náhradu terapie, ale o citlivé otevírání náročných témat, pojmenování emocí a nabídku porozumění. Pořad najdete na webu Proženy.cz, Spotify a v aplikaci Podcasty.
Nejde o vás. Jde o dítě
Rozvod je náročná situace pro všechny zúčastněné. Přesto by si podle Jany Woleské měli rodiče připomínat jednu zásadní věc: „Dobro dítěte není ani verze matky, ani verze otce. Je to jeho vlastní verze.“
Dítě si rodiče nevybralo. Oni se rozhodli přivést ho na svět. O to větší odpovědnost mají při rozhodování o jeho životě po rozchodu. Dětem, které míří k soudu, proto psycholožka radí, aby se nebály říct, co samy chtějí. Ne to, co očekává okolí.
S kým jsme si povídali
Jana Woleská je psycholožka a psychoterapeutka s dlouholetou praxí. Profesní dráhu začínala v kojeneckém ústavu, dnes má více než dvacet let soukromou praxi, kde se věnuje především dětským klientům. Zároveň působí ve FN Motol, kde pracuje s pacienty z resuscitační a intenzivní péče, včetně Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Zaměřuje se na psychickou podporu dětí i jejich rodin v náročných životních situacích.
Foto: Proženy.cz
Psycholožka Jana Woleská si s Barbarou Nesvadbovou v podcastu Pauza pro duši povídají o porozvodové péči o dětiFoto: Proženy.cz
Noví partneři? Velká opatrnost
Citlivým tématem je i vstup nových partnerů do života potomků. „Nikdy bychom neměli seznamovat děti s někým, u koho si nejsme jistí, že s ním chceme být,“ upozorňuje psycholožka. Děti si vytvářejí vazby rychle a intenzivně. Opakované příchody a odchody nových lidí mohou být zraňující.
Stejně tak komunikace rozchodu by měla být co nejcitlivější. Bez zbytečných detailů, bez zatahování dítěte do konfliktu.
Každý příběh je jiný
Univerzální návod neexistuje. Každé dítě má jiné potřeby, jiné vazby, jiné tempo adaptace. Jediné, co by mělo zůstat neměnné, je základní princip: Dítě je na prvním místě.
