Proč některé ženy necítí bolest a jiné ji prožívají extrémně? Věda odhaluje překvapivé rozdíly

Některé ženy zvládají porod bez epidurálu, jiné intenzivně vnímají i drobná poranění. Moderní výzkumy ukazují, že za rozdíly ve vnímání bolesti mohou genetické predispozice, hormonální změny i odlišné fungování mozku.

Bolest si nejspíš představujete jako jednoduchý proces: něco se poškodí, nervy vyšlou signál a mozek bolest zaznamená. Ve skutečnosti je celý mechanismus mnohem složitější. Bolest vzniká kombinací fyzických podnětů a reakcí v nervovém systému, ale i psychologických faktorů. Významnou roli hraje také předchozí zkušenost, aktuální stres, únava nebo celkový zdravotní stav. Stejný podnět proto mohou dva lidé vnímat zcela odlišně.

„Dlouho se předpokládalo, že ženy a muži bolest pouze odlišně vnímají. Nové výzkumy ale naznačují, že rozdíl může vznikat už v samotných nervových buňkách, které bolest vytvářejí. Některé mechanismy spouštějící bolest fungují u žen a mužů rozdílně, což by v budoucnu mohlo vést k vývoji cílenější léčby podle pohlaví,“ vysvětluje Frank Porreca, ředitel výzkumu z University of Arizona.

Bolest se tedy může lišit v závislosti na pohlaví, i různé ženy ji ale mohou vnímat rozlišně. Zásadní roli v tom hrají hormony, které mají na bolest větší vliv, než se dříve předpokládalo. Fungování nervového systému a jeho citlivost ovlivňují zejména hladiny estrogenu a progesteronu, jejich hladina se ovšem během života mění.

Vědci ze sanfranciské University of California v roce 2025 představili překvapivé závěry výzkumu, ve kterém odhalili, že estrogen a progesteron mohou aktivovat speciální imunitní buňky, které následně podporují tvorbu přirozených opioidních látek a bolest v organismu tlumí.

Proto se může vnímání bolestí lišit nejen žena od ženy, ale dokonce můžete prožívat rozdílnou bolestivost v závislosti na různých fázích menstruačního cyklu, během těhotenství, po porodu nebo v období perimenopauzy a menopauzy.

Schopnost vnímat bolest je do značné míry geneticky podmíněná. Vědci identifikovali řadu genů, které ovlivňují způsob, jakým nervový systém zpracovává bolestivé podněty. Hojně studované jsou například mutace genu SCN9A, které mohou způsobovat na jedné straně až extrémní citlivost k bolesti, na straně druhé pak vrozenou necitlivost k bolesti.

Psychické faktory bolest nevytvářejí, ale mohou ovlivňovat její intenzitu. Chronický stres, úzkost, deprese nebo nedostatek spánku mohou zvýšit citlivost nervového systému a způsobit, že bolest bude subjektivně silnější.

Naopak dostatek odpočinku, psychická pohoda a kvalitní spánek mohou pomoci bolest lépe zvládat. Pomáhají také dechové techniky. „Při správném dýchání se uvolňuje více endorfinů, které zmírňují bolest, a naopak se snižuje množství stresového hormonu,“ prozrazuje porodní asistentka Miluše Jurečková Kosková.

Bolest zkrátka není univerzální zkušenost. Každý nový výzkum potvrzuje, že bolest není jen otázkou vůle, ale složitým biologickým procesem, který si zaslouží respekt i další zkoumání.