Očima padesátky: V kolika whatsappových skupinách jsi, tolikrát jsi člověkem

„Založila jsem na to skupinu, ať se líp domluvíme.“

Existuje řada varovných vět, po nichž následuje přesný opak toho, co bylo řečeno: „Nebude to bolet.“ „Já jsem úplně klidná.“ „Reaktor vypadá v pořádku, soudruhu Ďatlove.“ A věta o založení whatsappové skupiny „abychom se líp domluvili“ patří k těm, na nichž se už zdálky třepetá červený praporek nebezpečí.

Chcete-li se ve whatsappové skupině osmi lidí domluvit, kupříkladu, na termínu večírku, nedorozumění se úměrně počtu účastníků nesčítá, ale roste exponenciálně. Jana nemůže v pátek. Karolína píše, že jí je to jedno a přizpůsobí se. Věra nemůže příští pátek. Zuzana se ptá, jestli „příští“ pátek znamená tenhle pátek nebo až ten další. Když se konečně dohodne termín, který vyhovuje všem, Karolína napíše, že vlastně zjistila, že ten den nemůže, „ale jinak kdykoli“.

Nedávno jsem po probuzení mžourajíc na displej telefonu viděla u ikonky WhatsApp trojciferné číslo nepřečtených zpráv. Žaludek se mi proměnil v kámen, s přesvědčením, že se stalo něco příšerného, jsem v panice šátrala po brýlích. Ukázalo se, že bomba byla odpálena ve skupině Sraz třídy, založené na srazu třídy v roce 2022. Dvě naše bývalé spolužačky se náhodou potkaly na dovolené v Itálii, společně se tam vyfotily a jedna z nich fotku nasdílela do skupiny, což aktivovalo nezadržitelný příval lajků, srdíček, komentářů, jak mládnou, a povzdechů, že bychom měli uspořádat další sraz.

V kolika whatsappových skupinách jsi, tolikrát jsi člověkem. A moje whatsappové osobnosti připomínají hodně nesourodou přehlídku různých tváří. V rodinné skupině si připadám pořád trochu jako teenager, snažím se moc neklikat na momentky z rodinných setkání, protože vím, že pokud na nich jsem i já, v plné velikosti je vidět nechci. Ve skupině z loňského výtvarného kurzu jsem ta, co od té doby nic nenamalovala, takže jen obdivuji příspěvky mých pilnějších kolegů. Ve skupině na hlídání našeho psa, když někam odjíždíme, děkuji za každý den, kdy pes nezpůsobil žádnou katastrofu. Skupina kamarádek se pohybuje mezi dvěma krajními póly: na jedné straně je zřídlem bezpodmínečné emoční podpory, na druhé straně sžíravým politickým debatním kroužkem, takže se jen snažím, aby se mi nepomíchaly smajlíky.

A přestože je lákavé to trochu pročistit a jedním pohybem prstu sprovodit některé z těch osobností ze světa, nikdy, nikdy neklikám na tlačítko „opustit skupinu“. Protože to by mi připadalo jako malá smrt.