Klaunský nos mu určil osud. Bolek Polívka mohl být biologem, nakonec ovládl divadlo i film
Právě tam se mohl naplno věnovat pantomimě, autorským hrám i režii. Postupně vytvořil vlastní divadelní svět, v němž se mísila klaunská nadsázka, improvizace, poezie, groteska i melancholie. Jeho humor nikdy nestál pouze na pointě. Často se za ním ukrývala osamělost, lidská slabost nebo touha po svobodě.
