Těšení, nebo stres? Jak poznat, že návrat do školy dítě nezvládá dobře. Praktické tipy pro rodiče

Málokteré dítě, zejména v mladším věku, dokáže přesně popsat, co ho trápí. Je proto především na rodičích, aby si všímali změn v jeho chování a náladě. A v posledních dnech prázdnin může být jedním ze zdrojů napětí návrat do školy. Negativní pocity dítěte nebagatelizujte ani je neodbývejte jako zbytečné; pokud jsou silné nebo přetrvávají, určitě jim věnujte pozornost. Jak na to?

Na stres reaguje každý jinak. Na co se soustředit? „První příznaky stresu u dítěte nejčastěji přicházejí přes tělo. Dítě může trpět bolestmi břicha, nevolností nebo poruchami spánku. V posledních dnech prázdnin velmi často tyto symptomy nemají fyzickou příčinu a jsou psychosomatickou reakcí na blížící se změnu,“ vysvětluje Ing. Dagmar Pechová, terapeutka a koučka z platformy Terapie.cz.

Dalšími signály mohou být podle odbornice podrážděnost nebo ztráta zájmu o věci, které potomka normálně baví. „Jistá míra nervozity je přirozená. Pozornost rodičů si ale zaslouží chvíle, kdy příznaky přetrvávají nebo se stupňují.“

Také si někdy říkáte: „Co já bych za to dal, kdybych mohl chodit do školy?“ Z dospělého pohledu se mohou zdát školní obavy zbytečné či přehnané, jenže dětské prožívání je jiné než to dospělé.

Co možná připadá rodiči na základě jeho životních zkušeností jako banální obava, může být pro potomka zásadní problém. „Věty jako ‚To nic není‘ sice vycházejí z dobré vůle, ale dítěti říkají, že jeho pocity nejsou oprávněné, a to je přesný opak toho, co potřebuje slyšet,“ varuje terapeutka.

Jak tedy zvládat strach a úzkost u dětí? Nejlepší je začít konkrétní otázkou, na co se těší a co ho trochu straší, a pak jen naslouchat. Dítě, které se cítí vyslyšeno, se zklidní.

Zejména dospívající často nedávají své emoce najevo a mnohdy nejsou ochotní odpovědět ani na tu nejjednodušší otázku. To ale neznamená, že pokud si všimnete výrazné změny v chování nebo náladě, měli byste nad problémem mávnout rukou.

„Děti často ještě neumějí své pocity pojmenovat, natož o nich mluvit přímo. Pomoci může sdílení vlastní zkušenosti nebo rozhovor o něčem konkrétním – třeba o spolužácích, oblíbeném předmětu nebo o tom, co bylo loni ve škole dobré,“ radí expertka s tím, že dítě se otevře tehdy, kdy cítí, že ho rodič nebude soudit a je bezpečné říct cokoliv.

Podle dat NÚDZ vykazuje známky úzkosti přibližně 30 procent dětí. Jak poznat, že už nejde jen o běžnou nervozitu? Ta bývá jen krátkodobá a postupně odezní. „Skutečná úzkost je intenzivnější, přetrvává, zasahuje do spánku, jídla a každodenního fungování,“ vysvětluje Ing. Dagmar Pechová. Také výrazné fyzické příznaky, jako je bušení srdce, dušnost nebo třes, je nutné brát vážně a případně je konzultovat s odborníkem.

Je nutné věnovat pozornost psychické nepohodě dětí, nicméně je nutné najít zdravou míru. Chlácholit a uklidňovat potomka při každé sebemenší stresové zkušenosti není ani možné, ani žádoucí. Tato zkušenost mu později může pomoci lépe se vyrovnávat s náročnými situacemi.

„Cílem je naučit ho, že nepříjemný pocit přijde, ale taky odejde, a že ho zvládne. Rodič v tom může pomoct tím, že situaci nepředramatizuje, ale ani nezlehčuje, zůstane klidný a bude dítěti věřit. Většina dětí to vycítí a uklidní se,“ uzavírá terapeutka.