„Možná se nedožijete pětadvaceti.“ David Koller slyšel v patnácti větu, která mu změnila pohled na život
„Určitě to je osvobozující v tom smyslu, že chcete někam pokračovat a vidíte, že ta kapela třeba má jiný priority, chce něco jinýho a vy chcete taky něco jinýho, tak prostě odejdete,“ vysvětluje. Minulost tím podle něj samozřejmě nemizí. Písně zůstávají a každý z muzikantů s nimi může dál pracovat. Pro Kollera je ale očividně důležitější otázka, co bude následovat, než snaha donekonečna obnovovat něco, co už jednou prožil.
