10 mužských profesí, které ženy považují za nejhorší! Některé jsou riskantní, jiné moc nevoní…

V době dospívání sní snad každá dívka buď o urostlém sportovci, odvážném hasiči, sexy barmanovi či o charismatickém herci z oblíbeného filmu. V dospělosti je to ale trochu jinak. Která mužská zaměstnání se ženám zdají buď příliš riskantní, nebo nezajímavá?

Je pravda, že touto prací se dají vydělat slušné peníze. Platí i to, že vojáci bývají hezcí chlapi s vypracovanými těly. Dalším plusem je minimální riziko nevěry, protože jakkoli emancipace pokročila, žen je v armádě stále hodně málo. Přesto hodně žen pokládá tuto profesi za jednu z těch nejhorších, a to z těchto dvou důvodů:

Na válečných zpravodajích ženy obdivují inteligenci, rozhled, jazykovou vybavenost a samozřejmě i odvahu. Jenže být jejich manželkou není lehké. „Hrozná je ta nemožnost cokoli plánovat, protože nikdy nevíte, kdy ho někam vyšlou. A samozřejmě strach o to, aby se v pořádku vrátil. Už jsem si celkem zvykla, ale když sedím doma s dvěma malými dětmi a sledujeme v televizi tatínka, jak za jeho zády létají střely, není mi příliš dobře,“ vypráví dvaatřicetiletá Lenka.

Je nám líto, pánové, víme, že někdo to dělat musí, ale popelář nemá na svém kontě vlastně žádné plusové body. Není to sexy, nenese to s sebou žádnou prestiž a bohužel ani žádné velké peníze.

V tomto případě jde opět o strach, ovšem nikoli o mužův život, ale o jeho věrnost. Bohužel, kolem barmanů se motá až moc krásných a dost často alkoholem posilněných žen, které představují velké riziko.

Ano, jsou sexy, mají krásná těla, vydělávají snové peníze a vlastně nic není s takovým úspěšným fotbalistou či hokejistou nemožné. „Líbí se mi sportovci, ale rozhodně bych nechtěla být v kůži jejich partnerek, které si pak v novinách čtou, kde, jak a hlavně s jakými modelkami jejich muž slavil nějaké vítězství,“ říká pětadvacetiletá Klára.

A jsme opět u ženské žárlivosti. Povolání lékaře nám imponuje, značí to určitou prestiž a samozřejmě jsme pyšné na to, že máme doma chlapa, který zachraňuje lidské životy. Jen kdyby se kolem něj nemotalo tolik mladinkých sestřiček a těch nočních služeb nebylo tolik!

Jsou to úžasní chlapi! Opravdoví hrdinové, kteří se v případě nouze zjeví pomalu jako blaničtí rytíři. Vynášejí děti z hořících domů, evakuují nemohoucí stařenky ze zatopených domů, staví protipovodňové zábrany. Ale ten strach o ně, to riziko, které podstupují, to chce opravdu pevné nervy.

Každá dívka měla v mládí nějaký svůj herecký idol. Jenže s věkem přichází jakési rozčarování. „Já vím, že natáčení milostných scén nemá se sexem nic společného, ale stejně by mi vadilo, kdyby můj muž vášnivě líbal jinou herečku, osahával ji a ona jeho. Ale třeba je to o zvyku,“ tvrdí devětadvacetiletá Jana.

Nic naplat, ženám prostě hnůj nevoní. Právě nelibé pachy, které k sedlačině patří, dámám vadí asi nejvíc. A také zmiňují časovou náročnost této práce a nemožnost třeba odjet na dovolenou, protože zvířata nelze nechat čtrnáct dní o samotě.

Proti mužům, kteří se živí opravováním aut, hraje v neprospěch jen jedna věc. Ženám vadí především představa umouněného a od oleje zaneřáděného muže, který jim každý den nakráčí domů. Ale zase ty šikovné ruce a vymazlené autíčko, kde sedí každý šroubek, to stojí za trochu špíny, ne?