Myslela si, že nic horšího než samota už nepřijde. Pak dostala šanci na lásku a s ní i cizí rodinné peklo
Zvykla jsem si na ticho. Zvykla jsem si na to, že se nemusím nikoho ptát, co bude k večeři, nebo vysvětlovat, proč chci celou sobotu jen tak prolenošit v křesle. Moje kamarádka Alena mi neustále opakovala, že „zarůstám mechem“. „Zuzi, pojď aspoň na ten kurz aranžování květin, je to v botanické zahradě, bude tam čerstvý vzduch,“ hučela do mě tak dlouho, až jsem podlehla. Vlastně jsem tam šla jen proto, aby mi dala pokoj.
